Měj se ráda. Jednoduchá fráze, kterou každý někdy slyšel. Těžší je ji přijmout a naplnit trvale její obsah. Jde to vůbec? O tom bude dnešní dlouhý článek, ať máte cestou do práce nebo v práci co číst. Ti šťastnější u vody na dovolené. Na toto téma bych toho mohla psát opravdu hodně. Proto se tak jmenuje i můj blog.
Měj se ráda
Jak se na to dívám já, tedy zralá ženská (strašný výraz), která také musela projít všemi obdobími a etapami života, aby konečně dosáhla stavu sebelásky a sebeúcty? Řeknu to narovinu a předem, nebylo to vůbec lehké.
Na toto téma je napsáno hodně knih a článků, ale v tomhle případě není na škodu, si to připomínat pořád dokola. Nebudu citovat z žádných knih, budu psát moje názory, jak to vidím já.
Nejprve jsme dítětem, které si hraje, zkoumá svět, je rádo středem pozornosti svých nejbližších, je rádo, když se na něj máma nebo táta usmějí či ho dokonce pochválí. Chceme lásku nejbližších a je to vrozená vlastnost všech dětí. Někdo dostává lásku opravdu od rodičů, jiný ji nalezne u babičky, další třeba u sousedů a jiný u učitelky nebo u kamaráda, ale snad každé dítě mělo někoho, kdo ho měl rád takové, jaké bylo. Kdo se na vás smál, když vás uviděl, a vy jste cítili, že ten člověk vás má rád upřímně a bezmezně.